Dokážete ve svém okolí najít rodiče, které považujete za nejlepší? Přemýšleli jste o tom, proč jsou jejich báječné děti vyrovnané, sebevědomé a spokojené? Jak je možné, že to s nimi tak umí?  Když jsem tyto otázky položila svým  svým přátelům, odpovědi se zpočátku velmi lišily. Někdo zmínil vzorce chování zažité od svých rodičů, některé odpovědi skrývaly vlastní nenaplněné ambice, někteří by rádi své soutěživé povahové rysy vnímali i u svých dětí.

A co myslíte, jak odpovídaly spolužačky mé devítileté dcery? První, že nerada soutěží a taťka si přeje, aby vyhrávala. V čemkoli. Druhá si 20 minut čistila skvrnu na tričku, protože se bála maminky, aby nehubovala, že se umazala a třetí se bála tatínka, který neustále nadává na nepořádek v pokojíčku. A víte, jací jsou rodiče v představách těchto dětí? Prý jim nevadí, že děti dělají rámus, dupou a nahlas se smějí. Ani roztržené tepláky, špinavé tričko nebo celé od bláta a dvojky na vysvědčení neznamenají konec světa.

Tak co to pro jednou zkusit? Máme na to osmnáct let, někteří méně, ale pořád dost času na to, abychom z těch nezkrotných báječných dětí postupně udělali pořádné, spokojené a vyrovnané dospělé.

A jaký je Váš názor?