Aniž bychom si to my rodiče uvědomovali, velmi často dáváme za vzor svým dětem jejich spolužáky a kamarády. Vůbec nás v tu chvíli nenapadne, že spolužák, který má jedničku z matematiky nemá vůbec hudební sluch a nikdy nezahraje na flétnu tak hezky, jako naše dcera. Spolužačka z poslední lavice sice nádherně kreslí, ale při pohybových aktivitách rozhodně jedničkou není, zato na naše dítko je radost se dívat. Přesto srovnáváme a vyzdvihujeme úspěchy cizích dětí. Je to tím, že jsme už zapomněli, jak se nám samotným nelíbilo, když jsme byli v dětství  s někým srovnáváni.

Některým dětem jde opravdu hodně věcí, zatímco jiným jedna či dvě, ale ty jsou pro ně velmi důležité. Naší povinností by mělo být objevit něco, v čem mohou vynikat. Pořádek v pokojíčku, úžasná paměť, nebo starost o svého domácího mazlíčka. Už teď určitě o něčem víme. Ono samo to možná ví, ale mnohem důležitější je pro naše dítě vědět, že jeho klad vnímáme především my.

A pokud je v rodině více dětí, pak pro ty mladší je hodně těžké vyniknout. Ten starší sourozenec je tak nějak stále ve všem lepší. Zaměřme se i na mladší děti a objevme u nich to, v čem ten starší rozhodně tak dobrý není. Protože pokud  chceme mít zdravě sebevědomé děti s pocitem, že jsou pro okolí něčím důležité a zajímavé, pak musíme začít už tady.